Pár slov na úvod

"Drazí krajani a horalé!!! Vítám vás na místech, jež zatím neokusila příchuť mých vibramů, leč musím se Vám přiznat, že i přes počáteční nejistotu jsou mé první kroky po světové pavučině veskrze příjemné a obohacující. Rád bych se s Vámi na těchto stránkách setkával u tématu, nám všem nesmírně blízkého a milého, při jehož vyslovení cítíme, jak nám v srdcích rozechvívá strunku osobitého vzrušení...ano, mám na mysli naše milované Vysoké Tatry. Nuže, vezměme na plece pomyslný kletr a vydejmež se do království nebetyčných štítů, majestátných a úchvatných dolin, jiskřivých bystřin či tichých hladin blankytných ples.Hore zdar, přátelé !!!"

To jsou slova, jimiž Vás na těchto stránkách přivítal doma neprávem opomíjený a ve světě naprosto neznámý tatrofil a profesor University Komenského v Bratislavě, Viliam Lasovský. Pan profesor se narodil jako sedmé dítě podtatranského bači společně s dvacátým jehnětem a prvním telátkem přesně na Štědrý den roku 1915 v chudičkém chlévě malé usedlosti v rázovité vesnici Ždiar. Shodou těchto okolností byl v den svého narození hlavní hvězdou tradičního živého betlému, který zde každoročně o Vánocích před místním dřevěným kostelíkem organizoval fanatický kněz Žinčica. Tato okolnost významně poznamenala další život pana profesora, tedy především jeho příslovečnou otužilost a zálibu ve spánku na slámě, později slamníku. Ovšem nejen tyto vlastnosti panu profesorovi v dalších letech významně pomáhaly v jeho hlavní životní zálibě - vysokohorské turistice a poznávání Vysokých Tater. Téměř nikde není publikováno, že pan profesor se v mládí aktivně účastnil na budování Visuté lanovky na Lomnický štít, jež byla v době svého vzniku doslova technickým unikátem. Pan profesor zde působil v kolektivu tahačů, tedy řemeslníků, kteří rozvíjeli lana v koridoru dráhy, ovšem s hořkostí vzpomíná, že většinou tahal na zádech plný pivní sud a v příruční nůši láhve s borovičkou, což ovšem na druhou stranu položilo základ jeho nebývalé fyzické kondice. Žádný turistický průvodce se také nezmiňuje, že původním názvem nedávno vyhořelé "Zbojníčky" bylo pojmenování po panu profesorovi, který zde právě po dostavbě lanovky působil jako chatař, kuchař, topič a nosič. Své dnešní jméno získala až po té, když kontrola z Úřadu pro horské chaty zjistila v hospodaření Lasovského koliby údajně zásadní nedostatky a podle způsobu, jakým pan profesor hostil návštěvníky svého zařízení byl navržen nový název této útulny - Zbojnická chata. V lůně hor potkal pan profesor také svoji celoživotní lásku, mladou Teréziu Smokovsků ze Starého Smokovca. Jejich milostné schůzky v Mlynické dolině dodnes svým názvem připomíná vodopád Skok.

Nebýt komunistického režimu a jeho pletich, zřejmě bychom dodnes měli nehynoucí památku na pana profesora v akci, kterou si však bolševici vychytrale přisvojili. Každým rokem totiž pan profesor s kolektivem nejbližších přátel a deratizačními přípravky vystoupil na Chatu pod Rysmi, aby zde vyvětrali a uklidili objekt před novou sezónou a především pak vyhubili přemnožené a neodbytné hlodavce. Vzhledem k tomu začali přátelé svému putování říkat "Výstup na krysy". Komunisté po válce zcela nestydatě využili stále narůstající obliby zmíněného podujatia, ovšem s odkazem na velmi diskutabilní pobyt Uljanova v Tatrách mu vtiskli ideologický podtext, prodloužili jeho trasu a hlavně zkomolili název*.

Jen z tohoto malého výčtu je Vám jistě jasné, že prof. Lasovský je právem považován za největší tatranskou osobnost novodobých dějin Slovenska. Také nadále se na těchto stránkách budete moci seznamovat s dalšími skutečnostmi ze života pana profesora, ale i s jinými postřehy a informacemi z oblasti Vysokých Tater.