Kamarádi, krajani, horalé!


Pro nás všechny, zanícené Tatrochody, byl 19.listopad něčím takovým jako pro Američany 11.září, či pro Grebeňovy předchůdce 17.listopad (i když tady to srovnání asi kulhá…). Každého jistě až píchlo u srdce při pohledu na větrnou depilaci, kterou ten nám tolik drahý kout země bratří Slováků musel podstoupit.

Stary Smokovec No comment

Jenže i pod Kriváněm naštěstí platí, že „žiadne halušky sa nejedia také horúce, ako sa uvaria!“ Hlavní zpráva těchto dnů by měla znít asi takto: Přátelé, ano, Tatry přišly o kilometry čtvereční lesa, ale NESPADLY, NEZMIZELY!!! A to je to podstatné! A potřebují naši pomoc! Přinejmenším, abychom dále šlapali po jejich chodnících a nechávali jim svoje penízky J Ostatně, ne vždy byly Vysoké Tatry (a jistě nejen ony) zalesněny tak, jak jsme na ně zvyklí. Pár následujících snímků, starých bezmála 80, let je toho jasným důkazem.

Sanatorium Palace, N. Smokovec, pohled od jihu Tatranský domov, Stary Smokovec od jihu

A není jistě lépe zakončit toto téma myšlenkami našeho velikého Mistra, pana profesora Lasovkého. Pokud se mu někdy na túře s družinou svých věrných stalo, že byli zaskočeni nepřízní počasí a jeho přátelé žehrali na přírodní živly, pan profesor prý vždy poznamenal:“Priatelia, čo bolo, to bolo! Terazky je majorom Príroda!“ Přejmě Tatrám aby ve chvíli, kdy se musejí vypořádat s katastrofou tak nebývalého rozsahu, všichni, kteří o jejich obnově budou rozhodovat, měli toto poselství pana profesora neustále na paměti!

Zpět na úvodní rozcestník